Nedokážu se smířit s myšlenkou, že by někde v genetickém kódu Čechů byla zabudována závist. Přesto, když se pokusíme charakterizovat naši zemi, tak bude patřit tento přívlastek k těm častějším. V novoročním projevu si na závist nezapomněl postěžovat prezident Klaus. Jelikož si nedovedu představit, že bychom byli od přírody závistivější než jiné národy, tak se zkusme podívat na kořeny české závisti.
Podnikatel a podnikavec a lobbista
Využijme jednoduchou asociační hrou. Co se Vám vybaví při slově podnikatel? A co při slově lobbista? Pro všechny zákulisní hráče kolem politiků se používá označení „podnikatel“. Roman Janoušek sám sebe označuje za politického podnikatele. Případně se jim moderněji říká lobbisté. Na první pohled jde drobnost názvosloví o otázku, která by spadala spíše do lingvistky. Na ten druhý to způsobuje, že při slově podnikatel nás napadá: Viktor Kožený, zlodějina, tunel a podobně. Je ironií osudu, že tomu tak je v zemi pana podnikatele Tomáše Bati. Nemusíme chodit do minulosti. I v dnešní době najdeme mnoho úspěšných podnikatelů. Radim Jančura, Stanislav Bernard, Karel Janeček, Michal Horáček a i třeba Tomio Okamura, co mě napadají takto od stolu.
Závidí někdo Radimu Jančurovi? Nevím jak vy, ale já ne a ani jsem se s ničím takovým nesetkal. Proč? Těžko se závidí člověku, za kterým je vidět kupa práce, často tvrdé, ale poctivé. Špatně se závidí člověku, díky kterému může být cesta autobusem příjemný zážitek. Jenže právě tohle je podnikatel.
Důvodné podezření
Komu tedy závidíme? Stačí si vzpomenout na to, kdo si na pověstnou závist nejvíc stěžuje. Výkřiky proti závisti slýcháme tehdy, když má nějaký šibal vysvětlit své podezřelé podniky. Dozvíme se, že je to štvavá kampaň závistivců, a že daný člověk je přeci poctivý podnikatel a je křišťálově čistý. Dovolím si říct, že se závidí Stanislavu Grossovi jeho pohádkové zbohatnutí. Odkláněči Martinu Kocourkovi nebo Aleši Řebíčkovi. Jenže to pak není závist. To je důvodné podezření, že vše neproběhlo férově.
Jak Václav Klaus škodí ekonomickému růstu
Institucionální prostředí a vymahatelnost práva citelně ovlivňují ekonomický růstu. Pocit, že se u nás neměří všem stejným metrem, opět prohloubila prezidentská amnestie. Václav Klaus se sice pyšní profesůrou z ekonomie, ale svými kroky jde proti závěrům vědy. Tomu, že by nevěděl na koho amnestie dopadne, lze těžko věřit. Zvláště pak po té co se objevila informace, že si Klaus respektive jeho poradci dali záležet, aby se amnestie netýkala Pavla Vondrouše (airsoftový střelec) a tykadlového Romana Smetany.
Jak je snadné domoci se práva v obchodních vztazích, sleduje Světová Banka. Česká ekonomika se umístila na 79 a následující obrázek si rozhodně politici nemůžou dát za rámeček. Ve srovnání s našimi hlavními obchodními partnery (s výjimkou Indie) je u nás vymáhání dražší a trvá déle.
Závěrem tedy lze říci, že se kořeny české závisti neskrývají ani tak v naší závistivé nátuře. V našem prostředí převládá pocit, že k penězům se lze dostat hlavně nepoctivě a politici pokud situaci neprohlubují, tak nedělají mnoho proto, aby důvodná podezření umožnili rozptýlit.