Před prvním kolem volby prezidenta napsal Jindřich Šídlo trefný komentář. Říkal, že volby dopadnou špatně. Hlavní argument spočíval v tom, jaká se kolem volby vytvořila naděje na změnu. Pocit historického milníku, který změní svět. Ostatně takový pocit se objevuje při každých volbách.
Kampaň před druhým kolem situaci ještě vyhrotila a řekl bych i zhoršila. Zhoršení mají na svědomí dost často příznivci kandidátů a ne kandidáti sami. Nejde jen o negativní kampaň z tábora Zemanovců, do jejichž čela se postavil prezident Klaus se svojí rodinou. Svůj díl odpovědnosti nese i tábor od Karla. Vedle vyzdvihování nesporných kvalit svého favorita se jim totiž poměrně dobře daří vytvářet katastrofický obraz společnosti po případném vítězství Miloše Zemana. Vede to místy až k hysterii srovnatelné k vajíčkovým útokům na ČSSD.
Velkou roli zde (opět) hrají sociální sítě, hlavně Facebook. Při letmém brouzdání virtuálním světem by člověk mohl nabýt dojmu, že Karel musí zvítězit v poměru 9:1. Problém spočívá v tom jak velkou a (ne)reprezentativní skupinu společnosti představují uživatelé FB. Přidejme si k tomu vyrovnanost volby a máme tu zaděláno na zklamání a deziluzi. Rozdělení společnosti na „hlupáky, co to žerou Zemanovi“ a „cucáky, co tomu nerozumí a volí Karla jen protože je to cool“ je to poslední co od prezidentské volby potřebujeme. Můžeme jen doufat, že zítra utichnou vášně, že sečtením výsledků získáme prezidenta, kterého bude respektovat celý národ. Ať již bude prezidentem KS nebo MZ, tak nemůže být o moc horší než Václav Klaus. Klaus se pohyboval za hranicí ústavy, prováděl vlastní zahraniční politiku a zasahoval do té vnitrostátní. V nejhorším případě na tom budeme stále stejně, což by byla škoda. Rozhodně na tom ale nebudeme hůře než dnes.