Problémem je arogance řecké vlády
Když se řekne Řecko, velké většině lidí se vybaví odměna za včasný příchod do práce, školy s více učiteli jak žáky a věčně nedostavěné domy, ze kterých se proto nemusí odvádět daň. Jinými slovy si tamní krizi spojujeme s plýtváním, rozhazováním, prostě s nezodpovědností. Což ještě podporují politici svými slovy o líných Řecích popíjejících Ouzo a čekajících na záchranu. Jak bychom mohli být s někým takovým solidární? Přísnost a disciplína musí být. S tímto pohledem vstupuje do jednání první strana.
Oproti tomu stojí pohled samotných obyvatel peloponésu. Rekordní nezaměstnanost a propad HDP je přikládán přísné politice nařízené z venku. Skutečně, Řekové škrtali, ale výsledkem je větší podíl dluhu na HDP, právě kvůli propadu hrubého domácího produktu. Striktní politika věřitelů měla mimo jiné i z tohoto důvodu mnoho kritiků z řad jak politických, tak ekonomických těžkých vah. Občané trpí, viní věřitele a selhání jejich návrhů. Logicky pak žádají změnu přístupu. Z těchto skutečností vychází dlužník a politici obou stran zůstávají v zajetí své domácí interpretace příčin.
Zmařené naděje
Optimisté již dvakrát doufali, že řecká krize přinese něco pozitivního. Poprvé hned na počátku. Tlak, který situace vytvářela, dával příležitost napravit chyby a nedodělky. Vlády si mohly zdůvodnit rozsáhlé reformy krizovou nezbytností. Nestalo se. Místo toho jsme svědkem mnoha kroků, jejichž hlavním výsledkem je dočasnost a částečnost řešení.
Podruhé se naděje upírali právě k výsledkům voleb v Řecku. Slibovaly debatu nad uplatňovanou politikou a Řekové na své straně mohli mít mnoho lidí, jejichž slovo má váhu. Místo toho jsme se dočkali arogance a vztyčeného prostředníku řeckého ministra financí. Řekové požadují, vyhrožují a vydírají. Vsázejí na strach z nejistoty a vzkazují: Řecko je váš problém a vaše vina.
Přestože je řecký hněv nasměrován hlavně proti Německu, jsou to země jako Španělsko, Irsko a Portugalsko, které jsou vůči nim neústupné. Tedy země, které si prošly krizí, šetřením a reformami a nyní se ptají: Proč my ano a oni ne? Arogance odpuzuje i ty, kteří s Řeckem sympatizovali a země tak přichází o poslední přátele v době, kdy je nejvíc potřebuje.
Řešení je na papíře mockrát popsané a dalo by se říct snadné a levné, ale politická nedůvěra a zatvrzelost z něj dělají řešení nemožné. Strach fungoval na začátku krize, ale od té doby jsme se posunuli.
Psáno pro Macháčkovu debatu.