Zeman vítězí. Ještě není dobojováno a konečné účty můžou vypadat jinak, ale prozatím bychom jiného vítěze hledali těžko.
Zemanovy cíle
Spekuluje se o tom, co je vlastně prezidentovým cílem. Na stole je pomsta ČSSD, Temelín, reklama pro SPOZ atd. Zemanův cíl může být, ale mnohem prozaičtější. Typický pro každého politika. Získat moc a s ní prosazovat svůj program.
Před volbami sliboval i věci, které jsou za hranicí hradních pravomocí, ke kterým potřebuje vládu. Zeman tedy nutně potřebuje vládu poslušnou nebo alespoň takovou, na kterou bude mít nějaké páky. Mnohem snadněji se do područí prezidenta dostane vláda slabá. Zemanovým cílem tedy může být příští poslanecká většina s přibližně 101čkovou většinou. Sám říká, že by preferoval menšinovou vládu ČSSD a určitě ví proč.
Pokud se mu při dosažení tohoto cíle podaří vyřídit si staré účty, odvděčit se věrným a zviditelnit SPOZ, tak je to pro prezidenta jistě příjemná třešnička na dortu.
Politické šachy
Předpokládejme, že prezidentovým cílem je slabá vláda. Pak nechce předčasné volby, což ostatně tvrdil i Petr Nečas po té co odevzdal svoji demisi.
Rozehrála se nám tak zde zajímavá šachová partie. Zdálo se, že ČSSD může slavit. Dříve nebo později dojde k volbám, ve kterých zvítězí. Volby také požadovali a vlastně nic moc jiného ani reálně dělat nemohli. TOP09 také držela všechny trumfy. Na jedné straně pokračovaní vlády na druhé straně pravděpodobné vítězství nad ODS, která byla a je v klinické smrti. Tato jistota jim umožnila tlačit na prezidenta, buď my, nebo kývneme na předčasné volby.
Pak přišel první mistrovský tah, Miroslava Němcová. Začala se rýsovat vláda s důvěryhodnou premiérkou a tušenou většinou v poslanecké sněmovně. Stačí vzpomenout na to, co dokázal s preferencemi ČSSD před volbami Jiří Paroubek. Jak povedený tah to byl, ostatně ukázala i nervózní reakce TOP09.
Těžko říct, zda Kalouskovy tanečky kolem Němcové dodaly prezidentovi jistotu nebo zda šel do rizika. Jmenoval Rusnoka a sněmovna se nerozpustila. První šance usměrnit prezidenta kam patří, byla promrhána.
S druhým pěkným tahem přišel Bohuslav Sobotka, když si řekl o druhý pokus. Že šlo o dobře mířený úder, můžeme odtušit z podrážděné reakce prezidentova kancléře. Zeman se v případě druhého pokusu nemůže vymlouvat na neochotu předsedy ČSSD. Rusnoka stěží obhájí a volbou Němcové by šel proti svým předvolebním slibům.
Důvěra vládě?
Nejvíc se mluví se o tom, zda vládě vysloví důvěru soc. dem. Přitom pokud má bývalá koalice 101, tak je role ČSSD zanedbatelná. Rusnokova vláda na druhou stranu pravici slouží, ODS by dala čas a TOP09 na souboji s prezidentem uchvatitelem již staví svoji kampaň. Kalousek jistě ví, že propojit budoucí předvolební boj s étosem prezidentské kandidatury Karla, je to nejlepší co může udělat. A od Schwarzenberga jsme se zatím dozvěděli, že nejsme a nikdy nebude součástí Západu. Chování prezidenta přirovnal k nástupu komunistů a nacistů k moci. Rétoricky brojí za parlamentní demokracii, ale prakticky se toho moc neděje. Mluví se o vyvažování, ale zapomíná se na to, že prezident může jen tam, kam ho parlament nechá zajít.
Zeman staví svoji taktiku na osvědčeném „rozděl a panuj“, ale všechnu moc má díky chaosu a zablokování poslanecké sněmovny a pohybuje se v mezích ústavy. Často se sice mluví o ústavních zvyklostech. Jak s oblibou dodávají odpůrci přímé volby prezidenta, pro takto zvoleného prezidenta tu nejsou žádné precedenty a zvyklosti.
Co s tím?
Sněmovna měla být již dávno rozpuštěna. Ideálně ještě před jmenováním premiéra Rusnoka. Na to je teď již pozdě a tak by mělo dojít na hlasování o důvěře. Vyslovit nedůvěru a rozpustit sněmovnu.
Politický střet by bylo jistě zajímavé sledovat a rozebírat, pomohlo by to i k vyjasnění některých zákoutí ústavy. Jen kdyby k tomu nedošlo ve chvíli, kdy jeden kout republiky ještě nevyschl po povodních a v druhém doutnají rasistické konflikty za stále ještě trvající recese.
Můžeme projít celým martyriem dvou prezidentských pokusů až k pokusu šéfky sněmovny. Jak Zeman sám naznačil, nespěchal by. Zmínil precedens Topolánkovi vlády, která úřadovala čtyři měsíce bez důvěry. Nejistota a zablokovaná situace je to poslední co teď potřebujeme.