Miloš Zeman se rozhodl přispívat na splácení státního dluhu. Úterní Události, komentáře se věnovaly státnímu dluhu obecně. Helena Langšádlová (TOP09) i Milan Urban (ČSSD) předvedli, že minimálně něco o makroekonomii a fiskální politice slyšeli. Pochopitelně každý zmínil argument, který nahrává tomu pohledu na věc, který zastává ta která strana. Dozvěděli jsme se něco o tom, jak deficity vytěsňují soukromé investice (TOP09) i to, jak se veřejné výdaje multiplikují (ČSSD). Popis jevů byl sice u obou značně kostrbatý, ale snaha se cení.
Recese škodí fiskální konsolidaci nebo fiskální konsolidace škodí sama sobě?
Reprezentantka vlády „rozpočtové odpovědnosti“ nebyla v jednoduché situaci. Ekonomika si nevede dobře a přes deklarované cíle vlády se dále zadlužujeme. Osprvadlnění se přímo nabízí: Česká ekonomika prochází podruhé za poslední čtyři roky recesí. Důvod? Za hranicemi řádí eurokrize, přeci. Jenže tak jednoduché to není. Když se podíváme na čísla dle ČNB:
V propadu roku 2009 hrála jednoznačně dominantní roli zahraniční poptávka. Exporty klesaly během roku téměř až o 20% v meziročním srovnání druhých čtvrtletí. Přidejme k tomu pokles investic způsobený nejistotou a pesimismem a máme zaděláno na krizi. Nutno podotknout, že vláda se v roce 2009 chovala stabilizačně.
Současná recese je ale jiný příběh. Kam nás zahraniční poptávka dostala, od tama nás zase vytáhla. Od té doby si drží celkem slušný 5% růst. Takže výmluva na zahraničí neobstojí.
Vláda prováděla od oživení v roce 2010 restriktivní politiku. Přestože tím brzdila ekonomiku potvrzovalo se, že na malou otevřenou ekonomiku (cca 80% našeho HDP tvoří exporty) vláda nemá takový vliv. Když se k restrikci přidala spořivost domácností a opatrnost investorů, začala hrát zahraniční poptávka druhé housle. Přesto vnější vlivy pomáhájí české ekonomice. Čistý vliv je menší, protože musíme od exportů odečíst importy, ale i tak zůstáváme v kladných číslech. (cca 3%)
Na kolik vedl růst DPH a neustálé opakování nutnosti škrtat a spořit k tomu, že spořit začaly i domácnosti, by bylo na dlouhou debatu, která by bez jasných čísel zůstala jen dohadováním. Přesto základní mantrou úsporných opatření je, že důvěryhodná politika podpoří ekonomiku. Vláda svým šetřením vzbudí důvěru podniků i lidí, kteří začnou investovat a útrácet. Podíváme-li se na vývoj spotřeby domácností a vývoj investic, tak v tomto ohledu úsporná politika vlády selhala. Vývoj deficitu nenabízí o nic pozitivnější obrázek. Celkově se svět odvrací od rozpočtové přísnosti od rozpočtových semetrik.