Moji čtenáři už jistě odhalili, že gramatika není moje silná stránka. Válčím s ní a válčit budu. (Tímto se omlouvám, za gramatické chyby v tomto i všech dalších příspěvcích). Při všech připomínkách ke gramatice, jsem vždy říkal: „Ano máte pravdu, omlouvám se, ale jde přeci o obsah. “ Jinými slovy jde o obecnější debatu forma vs. obsah.
Jako studenti jsme vždy nadávali, když po nás učitelé chtěli, abychom dodržovali přesně stanovenou formu. Nejvíc jsme se cítili ukřivdění, když horší zato však formálně perfektní práce získala lepší hodnocení. Podezřívali jsme učitele z lenosti, protože forma se hodnotí vždy snáz a rychleji než obsah. Nyní jsem zažil podobnou situaci z druhé strany. Při studentských evaluacích předmětů (mých i kolegů) jsem za poslední tři roky narazil na připomínky k formálním stránkám výuky. K obsahu jich směřovalo mnohem méně. Studenti vám mnohem snáze odpustí nudnou přednášku, která bude formálně bezchybná. Kdežto u obsahově zajímavější, ztrestají jakýkoliv formální nedostatek. Samozřejmě ideální stav je formálně dokonalá a obsahově zajímavá výuka, ale vždy najdete něco, co lze zlepšit.
Vzniká tu pak bludný kruh, kdy vyučující jde na přednášku s tím, že jej stejně nikdo nebude poslouchat, tak proč by se snažil. Studen oproti tomu jde na stejnou přednášku s tím, že učitel nebude říkat nic zajímavého tak proč ho poslouchat? Očekávání obou jsou pak často naplněny a dále se utvrzují. Zažil jsem to z obou stran.
Gramatika vs. obsah
V uvedeném sporu stojím já spíš na straně obsahu. Tím jsem se vždy utěšoval. Na jakoukoliv gramatickou výtku jsem reagoval chlácholením sebe sama, že jde přeci o obsah. Hněval jsem se na lidi, co mi vytýkali formu, když já chtěl řešit obsah. Až donedávna. Za změnu může moje přítelkyně, která se z pozice hygieničky potravin zapojila do internetové diskuse o kvalitě potravin. Narazila na hodně agresivního oponenta, jehož každé druhé slovo bylo sprosté a který psal s příšernými chybami (i na mě). Vysvětlila mi, že jí nemůže urazit, protože z jeho projevu je jasné (vzhledem k vyjadřování), že je hlupák. A proto jí vadí, když já píšu s chybami. Protože pak působím jako hlupák.
Forma jako signalizace
Tím mi to došlo, nedokonalé informace. V ekonomii byla za podobné téma udělena dokonce Nobelova cena (Stiglizt, Spence, Akerlof). Nikdo není schopný dokonale posoudit obsah. Jistě odborníci jsou na tom lépe než laikové. Nikdo z nás ale není odborník na vše. Pak saháme po tom, co jsme schopni posoudit, tedy po formě. Nedokonalá forma (gramatika) signalizuje, že něco není v pořádku a že je větší šance, že předkládaný text či práce nebo i produkt za to nestojí.
Pro mě z toho plynou dva zajímavé závěry:
1) Forma má smysl a slibuji, že se budu snažit psát gramaticky korektněji.
2) Člověk je slepý, pokud se to týká jeho. Problém nedokonalé informace a signalizace znám dost dobře. Psal jsem na toto téma diplomovou práci. Přesto nebýt mé přítelkyně, tak bych si neuvědomil, že jsem v tomto případě jeho obětí.
Forma je tedy důležitá, ale odpovědnost z nás nesejme. Můžou ji totiž za nás doladit jiní. Text si po vás někdo přečte a chyby opraví. Nekvalitní produkt se dobře marketingově zaobalí a prodává jako kvalitní. Obsah podobné triky nezná. Pokud samozřejmě chcete představit své myšlenky a názory nebo svůj produkt.