Reklama
 
Blog | Miroslav Radiměřský

Věda, pavěda, předpovědi a ekonomie

V jednom z předchozích čísel rozebíral Respekt případ italských vědců. Byli odsouzeni za to, že nesprávně zhodnotili riziko. Pokud by se začali vědci zavírat za nesprávné komentáře a předpovědi, mohli by být ekonomové rádi za to, že je jejich obor považován některými lidmi za nevědecký. V opačném případě by mohla polovina mé profese po nějaké té větší krizi sedět za mřížemi.  

Nebudu opakovat co je psáno v článku, podrobněji se podívám na dvě části: politickou interpretaci vědy a schopnost vědy předpovídat budoucí stav.  

Politická interpretace vědy

Reklama

Ve zmíněném článku Martina Uhlíře je klíčová fráze „jak jej ujistili vědci“. Jde o oblíbený politický obrat. Slýcháme to často i od našich politiků v rámci rozpočtové politiky. Vědci jsou zde nahrazeni OECD a jinými institucemi. Většinou se dozvíme nějakou variantu toho, že odborníci považují kroky vlády za správné. Politici se rádi zaštiťují vědeckou obcí, protože to jejich názorům dodává auru objektivní pravdy. Nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na popularitu českých vlád odborníků. Už jen takovéto označení přidává vládě u veřejnosti body. 

Je nepochybně dobře, když je politika podpořena nejnovějšími poznatky. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že věda a politika uvažují opačným směrem. Vědci se snaží z mnoha konkrétních událostí, jevů a informací vysledovat obecné trendy. Oproti tomu politici ideálně vybavení mnoha teoriemi se snaží nají optimální řešení pro danou zemi v danou dobu. Použijeme-li příklad z ekonomie. Ekonomové veřejného sektoru se budou snažit zjistit, jak daňové reformy ovlivní ekonomiku. Politici se naopak budou snažit přijít na to, jakou daňovou politiku zvolit v dané ekonomické situaci. I když jim bude teorie jistě užitečná, nikdo z nich nemůže sejmout odpovědnost. Špatná rada je stále jen špatnou radou. 

Křišťálová koule vědy

Soud netrestal za špatnou předpověď. Přesto lze jeho rozsudek takto vykládat. Pokud by bylo zemětřesení předpovězeno k tragédii by nedošlo, soud by nebyl. Něco podobného jsme poslední dobou slýchali a slýcháme i o ekonomii. „Ekonomie selhala, protože nedokázala předpovědět krizi.“ Mnoho mých přátel a známých, hlavně s přírodovědným vzděláním, považuje ekonomii téměř za pseudovědu. Bohužel, jak vidíme, schopnost předvídat není 100% ani u mnohem exaktnějších oborů. Výzkum je schopný pracovat s pravděpodobností, ale i když jsme si jistí na 99%, že se nic nestane, tak jednou dojde na to 1% a krize přijde. 

Přírodní vědy mají tu výhodu, že když předpovíte zemětřesení nebo povodeň, tak ona přijde. Nezpůsobí takové škody, ale projeví se. Věda slaví úspěch. Ekonomie takové štěstí nemá. Pokud včas identifikujeme hrozící krizi, tak se provedou taková opatření, že jí zabráníme. Z tohoto důvodu nelze skutečné ekonomické krize předvídat. (Dokud nejste na periferii a nikdo vás neposlouchá.) Mimoto má ekonomie ještě jeden klíčový problém, který popsal náš pan profesor hned na první hodině: „Největším problémem ekonomie je to, že co nevyřeší ekonomové vybavení sofistikovanými modely, vyřeší čtyři chlapy v hospodě u piva.“